Quinoa (Merlík čilský)

Pochází z Jižní Ameriky, kde tovřila hlavní složku stravy andských indiánů. Je oceněná hlavně díky své dobré nutriční hodnotě. Na rozdíl od rýže či pšenice obsahuje všech osm aminokyselin. A také je vzácná pro vysoký obsah bílkovin. Bílkoviny z quinoi jsou lehce stravitelné, netučné a nízkokalorické.  Je dokonalým zdrojem kompletních bílkovin, běžně je získáváme z masa, vajec nebo mléčných výrobků.  Její výhodou je také to, že neobsahuje lepek, proto je vhodná v jídelníčku celiaků a při některých alergiích. Quinoa je dobrý zdroj některých vitaminů - thiaminu, riboflavinu, kyseliny listové, beta-karotenu, alfa-tokoferolu a vitaminu C. Přitom není nijak náročná na přípravu a je také velmi chutná - má lehkou ořískovou chuť

Jak se vaří Quinoa

 Na záněty je kořen pampelišky

Kořen pampelišky je jeden z nejlepších prostředků pro ochranu a regeneraci jater. Lidová medicína ho doporučuje při zánětech jater a žlučovodů.

Zařazuje ji také do směsí pro jarní očistné kúry jako jednu ze základních bylin. Podobné využití má i kořen čekanky. Kořeny pampelišky i čekanky můžeme koupit sušené v lékárnách. Můžeme si je také nasbírat a usušit sami. Skladovat bychom je měli v suchu a ve tmě.

Zdroj:  časopis ZDRAVÍ 56/08

Druhy zeleniny - životabudič

CELER (životabudič)

Tato populární zelenina se v historických záznamech objevuje už od dob starověku. Používala se především nať divoce rostoucího celeru, který rostl v bahnitých půdách ve středomoří i v dalších částech světa. Tehdy však byl celer znám spíše jako léčivá rostlina – povzbuzuje totiž chuť k jídlu a podporuje zažívání a činnost ledvin, proto je doporučován při dně, revmatismu i artritidách. Snižuje také krevní tlak, uklidňuje, čistí játra a snižuje obsah cukru v krvi u diabetiků. První záznamy o používání bulev celeru pocházejí už ze 16. století.

Oleje do naší kuchyně

Jsou získávány ze semen a plodů bohatých na olej a v závislosti na výchozím produktu i na způsobu výroby mají různé chutě a vůně. Je třeba rozlišit oleje lisované za studena od těch, které jsou tepelně zpracovány, říká se jim také rafinované oleje – v procesu rafinace jsou vyčištěny. Při lisování za studena se nedodává žádné teplo, ovšem i zde nějaké teplo samozřejmě vzniká při rozmělňování plodů a semen. Výroba za studena lisovaných olejů je nákladnější, výtěžek je nepatrný a cena zákonitě vyšší. Na druhou stranu, za studena lisované oleje jsou díky vysokému obsahu vitamínů zdravější a aromatičtější. Rafinované oleje mají málo chuti a hodí se proto nejlépe na smažení a pečení.

Mouka pšeničná, žitná, ječná, kukuřičná - co o nich víme?

Jednoznačně nejpoužívanější mouka je pšeničná, ale mele se i žitná, ječná, ovesná, rýžová, pohanková a kukuřičná. U mouky je rozhodující stupeň vymletí, tedy kolik složek obilného zrna bylo současně semleto. Tento stupeň označuje číslo, které je uvedeno na obalu pod určením, jestli je mouka hladká, polohrubá nebo hrubá. Je možné mlít celé zrno i se slupkou, pak jde o mouku celozrnnou a číslo je vysoké. Je také možné zrno oloupat a mlít pouze světlý vnitřek na bílou mouku, pak je číslo nízké. V tomto čísle se skrývá informace, kolik miligramů minerálních látek je ve 100 mg suché mouky. U bílé pšeničné mouky je to např. 405 mg, u celozrnné mouky 1700 mg.